Soubory na webu

Přípona htm nebo html? - Jména souborů - Adresáře (neboli složky) - Relativní a absolutní odkazy - Kontrola odkazů, přesouvání souborů - Domácí kopie - Startovní soubor - Stručné shrnutí

Přípona htm nebo html?

Přípona užívaných souborů je skoro lhostejná, ale doporučuju používat příponu html, což je standard. Windows 3.11 potřebovaly trojpísmennou příponu, tak vymysleli htm a od té doby se dá používat oboje.

Kvůli chybějícímu "l" na konci adresy někdy napíšu špatný odkaz. Také můžete zkusit, když budete mít při brouzdání špatnou adresu, změnit htm na html nebo naopak, mohl to splést autor.

Udělejte si sami pro sebe nějakou konvenci, ať to nepletete.

Jména souborů

Jméno souboru se stává částí URL adresy stránky, takže je důležité.

Svoje HTML soubory byste měli pojmenovat podle následujících zásad:

Adresáře (neboli složky)

Soubory webu si můžete ukládat do adresářů, jak jste zvyklí u normálních souborů. Všechny soubory byste měli mít na serveru v jednom adresáři a v jeho podadresářích. Je pak vlastně jedno, kolik si uděláte vnořených podadresářů a jak to budete dělat. Jde o to, abyste v tom měli přehled. Protože se jména adresářů stávají součástí URL adresy stránek, je vhodné je volit logicky.

Mám jen několik málo doporučení:

  1. Pro jména adresářů platí totéž, co pro jména souborů: bez mezer, háčků atd., nejlépe malými písmeny. Obzvlášť zdůrazňuji srozumitelnost -- jméno adresáře je nyní vlastně součást adresy.
  2. Nedělejte příliš složitě zanořené struktury. Napsat relativní odkaz v hustém stromu není úplná sranda.
  3. Není chybou nechat všechny soubory ve stejném adresáři. Problém pak občas nastává pouze při použití FTP -- adresáře s mnoha položkami se pomalu načítají. A hlavně jde o to, abyste se v tom po čase vyznali.
  4. Je zvykem dávat obrázky do speciálního adresáře, já ho mám třeba nazvaný "images", to občas usnadní práci, třeba kopírování na server nebo analýzu logování.
  5. Soubory, které už nebudete měnit, si dejte do samostatného adresáře. Usnadní vám to aktualizaci, správu a nahrávání webu na server. V mých webech se ten adresář například jmenuje "archiv".

Relativní a absolutní odkazy

Absolutní adresa je taková, že když ji vyťukáte do prohlížeče, tak se vám stránka zobrazí. Říká se tomu URL. Relativní adresa je taková, která neobsahuje takové to http://www.blabla.cz/, ale rovnou obsahuje jméno souboru, umístěného ve stejném adresáři (složce) nebo jméno adresáře a pak /jméno souboru. Z toho plyne, že relativní adresa závisí na tom, odkud je použita.

Například tento soubor má absolutní adresu https://www.jakpsatweb.cz/soubory.htm. Z hlavní stránky www.jakpsatweb.cz na něj vede relativní odkaz zapsaný jako <a href="soubory.htm">. Pokud prohlížeč narazí na relativní odkaz, tak ví, že před něj má přidat cestu k aktuální stránce (čímž si jej převede na absolutní).

Je dobrým zvykem dávat do HTML stránek odkazy relativní v rámci jednoho webu (webem myslím to, co se anglicky  jmenuje site -- množina souvisejících souborů). K čemu je to dobré: můžete množinu několika stránek přenést někam třeba na disketě a všechny odkazy budou fungovat. Změníte server a nedá vám to žádnou práci. Kdybyste tam všude psali http://mujserver.cz/..., tak se při změně serveru zblázníte. Relativní odkazy budou fungovat i těm, co si to postahují na disk. Jednoduše řečeno jsou relativní odkazy stabilnější.

Absolutní odkazy je nutné použít všude jinde -- totiž vždy, kdy se odkazovaná stránka nachází na jiném serveru.

Jinak pojatý výklad absolutní a relativní adresace naleznete u popisu odkazů v HTML.

Kontrola odkazů

Existují programy, které dokáží zkontrolovat, jestli nemáte na svých stránkách odkaz na neexistující stránku (FrontPage, HomeSite, Xenu). To se hodí, zejména pokud často přejmenováváte nebo přesouváte soubory (prostě měníte URL).

Přesouvání a přejmenování souborů

Když soubor přesunete nebo přejmenujete měníte mu URL, tedy adresu. Proto byste tedy měli  zároveň změnit adresu všech odkazů, které na přesunutý soubor odkazují. U starších zavedených stránek to může být tvrdá dřina a navíc se při přejmenování často nasekají chyby. Jak to řešit:

Je potřeba si uvědomit, že i po opravě všech odkazů nemusí čtenář stránku nalézt. Je to tím, že stránka, ve které kliknul na odkaz, se může načíst z klientovy cache paměti, takže neopravená.

Další problém pro přesunuté stránky představují vyhledávače. Některé z nich nekontrolují příliš často, kam se která stránka poděla, takže to potom čtenářům bude hlásit 404 nenalezeno.

Profíci tyto s problémy přesouváním souborů umějí řešit po přejmenování/přesunutí souboru ještě přesměrováním na straně serveru. Při požadavku na staré URL server odpoví (HTTP protokolem), že zdroj byl přesunut, a rovnou napoví správnou adresu, na kterou prohlížeč automaticky přejde. Takové přesměrování se nastavuje na serveru (obvykle jej musí nastavit správce, ale dá se to udělat i v souborem .htaccess příkazem Redirect nebo složitěji přes mod_rewrite), ale není to fakt nic pro začátečníky. Zopakuji tedy doporučení:

Domácí kopie

Pokud budete mít aktuální verzi stránek jenom na Internetu, budete mít problémy minimálně se zálohováním. Je výhodné mít doma nebo v práci na svém počítači kopii stránek a to ať už jste nebo nejste připojeni. (Je to ideální volba, pokud připojeni z domova nejste, tak jsem to dělal dva roky.)

Veškeré změny je třeba provádět jen na té domácí kopii a aktualizaci vždycky provést zkopírováním změněných souborů na server (klasicky FTPéčkem, ale i jinak). Tuto praxi navíc podporují programy Dreamweaver, FrontPage, EasyBlog a další.

Startovní soubor

Každý server má nastavené jméno startovního souboru. Na většině serverů se to dá nastavit (dokonce i pro ten který adresář), ale málokdy se to mění. To znamená, že si od správce vašeho serveru musíte zjistit, jak se ten startovní soubor má jmenovat. Nejčastěji se používá název index.html. Takto pojmenujte soubor se svou hlavní stránkou.

Já jsem dlouho náhodou používal default.htm (tak je to zvykem na serveru IIS), ale viděl jsem používat i jména welcome.html, index.htm, welcome.asp. Teoreticky si tak lze představit asi tucet různých jmen. (Pokud si nejste jisti, jak se startovní soubor má jmenovat, tak prostě zkuste index.html, skoro jistě bude fungovat.)

K čemu to konkrétně je: když vede odkaz ne na soubor, ale na adresář (adresa končí lomítkem), podívá se server, jestli v tom adresáři je startovní soubor. Pokud jej najde, zobrazí jej. Pokud jej nenajde, zobrazí seznam souborů složky (nebo chybu 403 Forbidden, záleží na nastavení serveru).

Například na adrese https://www.bulharsko.net/ se zobrazuje ve skutečnosti zobrazuje soubor https://www.bulharsko.net/index.html

Odkazem vedoucím do adresáře je každá adresa, která končí lomítkem, takže třeba i každá adresa domény (tam se to lomítko nemusí dávat, ale chápe se to tak, jakoby tam bylo). 

Stručné shrnutí

Používejte příponu html. Mezi svými soubory používejte relativní odkazy. V názvech souborů nepoužívejte mezery a znaky s diakritikou a není-li to nutné, pak ani velká písmena. Zbytečně soubory nepřesouvejte, případně občas zkontrolujte odkazy nějakým programem. Soubory si dejte do různých samostatných adresářů. Startovní soubor pojmenujte podle konvence na serveru, nejčastěji index.html.

 

Reklama

www.webhosting-c4.cz, extra rychlý SSD webhosting s doménou v ceně
o tvorbě, údržbě a zlepšování internetových stránek

Návody HTML CSS JavaScript Články Ostatní

Základy Prvky stránek Tvorba webu

Jak psát web píše Yuhů, Dušan Janovský. Kontakt.